Preventivní systém

Nedílnou součástí salesiánské výchovy je tzv. preventivní systém. Tímto názvem označil Don Bosco výchovný styl, který zanechal salesiánské rodině, aby jej uplatňovala při výchově jí svěřené mládeže.

Založený na křesťanských hodnotách:
- Salesiánská výchova je založena na křesťanských hodnotách, na hlubokém přesvědčení, že každá lidská bytost je jedinečná, neopakovatelná, schopná druhé obohatit.

Pozitivní nasměrování:
- Snaží se pozitivně usměrnit fyzické, duševní a duchovní síly člověka tak, aby vyrostl v harmonickou, všestranně rozvinutou osobnost odpovědnou za vlastní život, schopnou zralých mezilidských vztahů, otevřenou pro duchovní hodnoty.

Osobní vztah s Kristem:
- Věřící mladé lidi doprovází na cestě k prohloubení osobního vztahu k Ježíši Kristu a k zakotvení jejich života v Bohu. Mladé, kteří nejsou věřící, vede k tomu, aby si osvojili obecně lidské mravní hodnoty, v souladu s nimi aby utvářeli své svědomí a co nejlépe podle něj žili.

Pedagog:
- Od pedagoga vyžaduje integritu osobnosti, tedy aby jeho postoje, přesvědčení a činy byly v souladu s tím, k čemu vychovává. Vychovává totiž především tím, co je, nikoliv tím, co říká. Jeho prvním úkolem je tedy sebevýchova.

Spolupráce:
- Jedním z charakteristických rysů salesiánské výchovy je spolupráce. Jedná se na prvním místě o spolupráci pedagoga a vychovávaného; výchova není pouze dílem pedagoga, k tomu, aby byla úspěšná, je třeba, aby se na ní vědomě podílel i ten, kdo je vychováván. Salesiánský pedagog by neměl jednat individualisticky, měl by se co nejvíce snažit o koordinaci svého úsilí se všemi, kdo se na výchově mladého člověka dále podílejí.

3 základní pilíře: Opírá se o tři základní pilíře, kterými jsou rozum, laskavost a náboženství.

Rozum – výchovné působení není nahodilé, vychází z konkrétní situace a potřeb mladého člověka, má jasně stanovený cíl, k němuž směřuje. Pedagog uvažuje nad tím, jaký dopad má určitá výchovná situace, událost, zážitek na život mladých lidí.

Laskavost – jedním ze samozřejmých předpokladů výchovy je skutečnost, že pedagogovi záleží na člověku, kterého vychovává. Aby bylo výchovné působení účinné, měl by mladý člověk z chování pedagoga skutečně vnímat, že mu není lhostejný, že mu na něm záleží. Pak mohou být i náročné požadavky a cíle, které s sebou výchova nese, vnímány ze strany mladých pozitivně. Vztah mezi nimi a pedagogem není určován pouze autoritou podepřenou případnými kázeňskými opatřeními, ale především přátelstvím a oboustrannou důvěrou.

Náboženství – výchovné úsilí toho, kdo vychovává v salesiánském duchu, pramení z jeho osobního vztahu k Bohu. Bůh je prvním a nejhlubším motivem pro jeho práci s mládeží. Cílem salesiánské výchovy je harmonický a šťastný člověk. Pedagog si je vědom toho, že trvalé a věčné štěstí je nám dáno v Ježíši Kristu, plně však respektuje svobodu toho, kdo je mu svěřen, a vychovává jej tak, aby sám odpovědně hledal smysl svého života.